Peklo je pojem vyskytující se v mnoha náboženstvích v souvislosti s vírou v posmrtný život. Často bývá zobrazováno jako apokalyptická krajina či podzemní království, kde dočasně či trvale trpí duše zemřelých za své viny. Český výraz peklo je slovanského původu se základem ve staroslověnském slově „smůla“. K odvození došlo zřejmě na základě křesťanského obrazu o pekle, kde hříšníci trpí ve vroucí smůle. Podle katolické nauky je peklo spalující, neuhasitelný a věčný oheň, kam je uvržen anděly Páně ten, který do konce svého života odmítá přijmout víru a umírá ve smrtelném hříchu. V pekle pak zahyne jak tělo, tak duše takového hříšníka potrestaného odloučením od Boha. Součástí katolické věrouky je nabádání věřících k odpovědnosti, plynoucí ze svobody rozhodnutí, které může, ale nemusí vést k obrácení k Bohu. Zároveň však tato věrouka mluví o milosrdném Bohu, který nechce dopustit, aby hříšník zahynul v odloučení a v rozporu s vírou. Ti, kteří činili při svém životu zlo, budou při posledním soudu vzkříšeni, aby mohli být odsouzeni a odejít do věčného trápení, zatímco ti, kteří činili dobro nebo za své hříchy přijali pokání, budou vzkříšeni k životu. Pro věčně trpící pak již nebude existovat cesta zpět, k nápravě. Podle katolického učení si však tito věčně trpící vybrali svou cestu dobrovolně, zcela svobodně, tím, že odmítli zachovat zákon Boží. Všichni křesťané tedy mají podle tohoto učení usilovat o vykoupení, tedy o záchranu duší, aby byly od věčného utrpení v pekle uchráněny. V lidové mytologii je možno do pekla vstoupit, zachránit trpící duši, vyvést ji z pekla ven a vrátit tak zemřelého hříšníka do života.

V pekle se, kromě trpících hříšníků, mohou vyskytovat:

Čert
Čert je v lidové slovesnosti označením pro ďábla, démona. Ten se podle mnoha náboženských věrouk snaží odvést člověka od Boha tím, že ho lákavou nabídkou pokouší ke hříchu, svádí ke konání zla. Podle slovanské mytologie je pak čert především pohádková bytost žijící v pekle, má rohy, ocas, kopyto a je „přičmoudlá“. Peklo opouští, aby získala duše hříšníků. Většinou se je snaží získat formou úpisu. Nabídne člověku na určitou dobu služby nebo výhody, ale ten mu musí vlastní krví upsat svou duši. Když určená lhůta vyprší, čert přijde k člověku a odnese jeho duši do pekla. Tam také odnáší duše zlých a hříšných lidí, kde budou na věky věků trýzněny. V pekle jsou podle pohádkových tradic duše váženy. To jen pro jistotu, aby nedošlo k nějaké chybě. Řada pohádek je na záměně zlé duše za dobrou založena. A čistým duším se opustit peklo, i přes odpor pekelných mocností, vždy podaří. Podle těchto pohádek jsou čerti bytosti mdlého rozumu. Ale nikdy se nevyplatí podceňovat je. Čert je schopen letu a přemísťování se z místa na místo. Kvalita čertových kouzel je závislá na úrovni čerta — například v českém pekle panuje určitá hierarchie. Na nejnižším postu jsou plesniví čerti a pak to stoupá vzhůru až k Luciferovi. U nás Myslivec-Pekelný Nimrod, jakožto čert 2. kategorie, musí pro další postup získat další duše. Je však zřejmě výš než pekelníci u karet a pekelného kotle.

Lucifer
Lucifer byl původně archanděl, tedy je padlý anděl. V křesťanské nauce se jedná o knížete pekel, o označení pro Satana, nejdůležitějšího z padlých andělů. V mnoha pohádkách je jménem Lucifer označován nejvyšší čert, titulovaný jako vládce či kníže pekla.

Káča
Káča je postava z řady pohádek, nejznámější je Čert a Káča od Boženy Němcové. Káča se sice do pekla nedostane dobrovolně, ale svojí rázností brzy ovládne čerty a nebojí se ani samotného Lucifera. Představuje člověka se zdravým selským rozumem, který je ve spojení s odvahou a rozhodností vždy nakonec silnější než čáry pekelných mocností. V našem pekle chrání zvláště vystrašené děti před dotírajícími čerty.

Svatý Mikuláš
Mikuláš byl biskup v Myře v Lykii. Už za svého života byl velmi oblíbený mezi lidmi, proslul štědrostí k potřebným, jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. V západní liturgické tradici jeho svátek připadá na 6. prosinec a oslava tohoto svátku je spojena s rozdáváním dárků dětem (obvykle v předvečer 5. prosince). Byl inspirací i pro vytvoření mýtické postavy Santa Clause, která vznikla zkomolením jeho jména.

Anděl
Anděl (z řeckého angelos - „posel“) je mýtická nadpřirozená duchovní bytost, která by měla být podřízena Bohu a sloužit jako posel mezi lidmi a Bohem.

(zdroj Wikipedie)